Evropská Komise (EK) se zajímá o mínění svých občanů – spotřebitelů a k tomu využívá mj. výzkumu pomocí tzv. Eurobarometru. Jedná se o průzkum názorů na určitá témata, co si občané myslí, co znají, jak jsou informováni, čemu věří, čeho se bojí atd. V poslední době se takovéto výzkumy zaměřily na oblast chemických látek a jejich vnímání spotřebiteli. Prioritně se týkají potravin, zajímavé je ale i srovnání ve vztahu ke spotřebnímu zboží, které zde stručně prezentujeme.

I. část – Průzkum mínění o chemických látkách v potravinách

Průzkum publikovaný ve Speciálním Eurobarometru 354: Rizika spojená s potravinami si vyžádal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který byl vytvořen v roce 2002 jako nástroj Evropské komise (EK). V „popisu práce“ tohoto evropského úřadu je přispívat ke zvýšení bezpečnosti potravin na trhu v EU. S tím souvisí bezpečnost krmiv, zdraví zvířat a jejich dobré podmínky chovu, a také kvalita a ochrana rostlin. EFSA tedy přispívá ke zvyšování důvěry spotřebitelů, hladkému fungování vnitřního trhu a k vysoké úrovni ochrany lidského zdraví a pohody zvířat, zdraví rostlin a ochrany životního prostředí.

EFSA zajišťuje objektivní, nezávislé a vědecky podložené hodnocení rizika, a má také získávat důvěru spotřebitelů v tyto metody a postupy odhadu rizik. Jeho povinností je informovat veřejnost jasně a srozumitelně o nejnovějších vědeckých poznatcích týkajících se bezpečnosti potravin.

V roce 2005 se EFSA poprvé zabýval průzkumem mínění Evropanů o nebezpečí, které jim mohou potraviny přinést a v roce 2010 se znovu k problému pociťovaného rizika vrátil. Prostřednictvím Eurobarometru 354 byly podle určité metodiky položeny otázky obyvatelům v jednotlivých zemích EU. Průzkum zohlednil věk, pohlaví, vzdělání, zaměstnání, region a další kriteria tak, aby zjištěné odpovědi na dotazy měly co největší vypovídací hodnotu o dané zemi a jejích občanech.

Otázky byly zaměřeny na to, které složky potravin považují Evropané za nebezpečné, zda mohou spotřebitelé sami ovlivnit míru rizika, jakou mají důvěru v informační zdroje, co vědí o roli veřejných institucí a jaký mají názor na efektivnost jejich činnosti.

Výsledky průzkumu

V souhrnu uvádíme klíčové poznatky průzkumu týkající se chemických látek v potravinách.

Pokud respondenti odpovídali spontánně, co v potravinách považují za rizikové, 19% jmenovalo obecně chemikálie, pesticidy a další látky.

V situaci, kdy byl dotázaným předložen konkrétní seznam rizikových faktorů, odpověděli, že se obávají především:

Také 30% respondentů uvedlo, že za velmi rizikové považuje potravinové produkty z klonovaných zvířat.

K méně významným rizikům Evropané řadí případné problémy s kvalitou a čerstvostí potravin, geneticky modifikované organizmy (GMO), aditiva do potravin čili „Éčka“ (barviva, aromatické látky, konzervanty), bakteriální infekce (salmonely z vajec, listerie ze sýrů), nové viry (původce chřipky ptačí a prasečí), látky uvolňující se z plastických hmot nebo nanočástice. Hodně Evropanů přiznalo, že o nanočásticích mnoho neví.

Obyvatelé EU si myslí, že některá rizika vyplývající z vlivu potravin na jejich zdraví mohou sami snížit. Jako např. konzumaci příliš velkého množství potravin, tučných jídel, potravin s nízkou nutriční hodnotou atd. Ale také si myslí, že sami nemohou ovlivnit obsah chemických látek, pesticidů a jiných polutantů nebo zdrojů bakteriálních a jiných infekcí přenosných ze zvířat do potravin.

Analýza výsledků roku 2010 versus rok 2005

Ve srovnání výsledků Eurobarometru z roku 2005 a z roku 2010 odpověděli respondenti v roce 2010, že se více obávají reziduí pesticidů v ovoci, zelenině a cereáliích. Jedná se o 31%, kteří se velmi obávají a celkově je to o 4% více oproti roku 2005. Také je mnohem více rozšířena obava ze zbytků antibiotik a hormonů v mase (zvýšení o 3 % na 30% těch, kteří se velmi obávají). Strach z polutantů jako je rtuť v rybách a dioxiny ve vepřovém mase má 29% Evropanů. Je to opět zvýšení o cca 3% body. Aditiva do potravin (tzv. Éčka) jako jsou barviva, aromatické látky a konzervanty považuje za rizikové 25% respondentů. Je to o 3% body více než v roce 2005. Výsledky ukazují, že úroveň pociťovaného rizika se v těchto případech oproti roku 2005 zvýšila. Výjimkou je snížení obav z nových virů ze zvířat -původců prasečí a ptačí chřipky (minus 7), strachu z BSE čili „nemoci šílených krav“ (-5) a potravinových jedů (-3% body).

Jeden z hlavních závěrů této studie zdůrazňuje, že všechny rozdíly v mínění Evropanů o bezpečnosti potravin plynoucí ze srovnání roku 2010 a 2005, jsou statisticky významné. Proto je nutné je vnímat jako závažné.

V případě průzkumu o rizicích v potravinách odpovědi dotázaných Čechů ukázaly, že naše názory a obavy jsou přibližně stejné, jako je evropský průměr. Nejsme ani přehnaně ustrašení, ani příliš důvěřiví. To, v čem jsme se zviditelnili mezi ostatními členskými zeměmi EU, byla nadprůměrná důvěra v informace uveřejňované na Internetu.

II. část – Průzkum mínění o chemických látkách ve spotřebním zboží

Evropská komise si nechala prostřednictvím Eurobarometru a Ředitelství pro komunikaci zpracovat řadu dalších témat politických, ekonomických, ale také o chemických látkách kolem nás, o biotechnologiích nebo o nanotechnologiích. Pro srovnání s vnímáním rizika v potravinách zde předkládáme rovněž poznatky z průzkumu publikovaném v Eurobarometru 314 „Postoj Evropanů k chemickým látkám obsaženým ve spotřebním zboží - Vnímání rizika z potenciálního nebezpečí pro zdraví“.

Když si promítneme, jak a v čem žijeme, zjistíme, že chemie je všude kolem nás, nejen v potravinách. Uvažujeme-li pouze své nejbližší okolí, tedy byt, dům, zahradu a co nás v tomto prostoru obklopuje a co používáme, je to široký sortiment zboží, které obsahuje více či méně chemických látek.

Vlastní průzkum (sběr dat) probíhal v lednu a únoru 2009. Výsledky byly uveřejněny v srpnu 2009. Podstatou bylo zjistit vnímání nebezpečí plynoucího z používání výrobků obsahujících chemické látky, a to:

Dále byly otázky zaměřené na zájem spotřebitelů o informace o kupovaných výrobcích, respektování doporučení výrobce a důvěra v odpovědné instituce.

Základní otázka položená respondentům všech 27 zemí EU zněla: „Které z uvedených výrobků obsahujících chemikálie představují riziko pro spotřebitele?“

Podle jejich odpovědí byla sestavena následující tabulka, která vyjadřuje míru vnímání rizika u průměrného Evropana.

Ze seznamu běžně užívaných produktů v domácnosti vybrali Evropané kvůli obsahu chemických látek za potenciálně nejrizikovější pesticidy a herbicidy, obdobně jako tomu bylo u potravin. Jsou to nepochybně jedy, ale jejich použití jako spotřebního zboží můžeme ovlivnit sami. Buď je nepoužijeme, anebo s nimi budeme jako s jedy zacházet. Co většinou v domácnosti ovlivnit nemůžeme, je obsah chemických látek v nátěrových hmotách, v nábytku nebo ve tkaninách na oděvy.

Evropané většinou důvěřují tkaninám, do kterých se oblékají. Zejména jsou přesvědčeni, že textil z přírodních surovin je bez rizika. Evropané se vyjádřili k bezpečnosti látek na výrobu oděvů v průměru tak, že jen 15% v nich shledává riziko, přibližně stejně (17%) je klasifikuje jako spíše rizikové, ale většina, tj. 60% Evropanů považuje tkaniny na oblečení za bezrizikové.

Syntetická vlákna jsou považovaná v EU za rizikovější tkaniny než ostatní. Tkaniny se specifickým označením kvality „ekologicky přátelské“ většina Evropanů (63%) považuje za bezrizikové, Čechů dokonce 72%.

Tato skutečnost vyvolává otázku „Co vlastně víme o chemických látkách v tkaninách? Je dobře se chemikálií obsažených v oděvech vůbec nebát?“

Pro informovanost českého spotřebitele uvádíme více o těchto chemických složkách, aniž bychom chtěli strašit. Např. prádlo označené, že je vyrobeno ze 100% bavlny může ve skutečnosti obsahovat 20-25% hmotnosti jiných látek. Mohou to být barviva, antistatické, impregnační a konzervační látky, aviváž aj.

Pro produkci textilních vláken, výrobu textilií a jejich zušlechťování je důležité používat množství různých chemikálií. Ty částečně zůstávají v textilu a mohou se později napařováním, obnošením, otěrem nebo vypráním uvolnit. Mezi ně patří: reaktivní smáčecí prostředky, avivážní prostředky (představují až 20% hmotnosti látky), biocidy (do ponožek). Některé pomocné textilní látky mají karcinogenní a mutagenní účinky jako např. formaldehyd.

Mnoho z nás se obléká do oděvů vyrobených v Asii, které nepodléhají nijak přísným kontrolám. Zejména pokud jde o použití nestabilních barev a formaldehydu.

Formaldehyd je organická látka patřící do skupiny sloučenin, označovaných jako karbonylové. Je to aldehyd kyseliny mravenčí (HCHO), nejjednodušší aldehyd v prostředí. V přírodě vzniká jako meziprodukt v metanovém cyklu. Nechtěně pak vzniká též při nedokonalém spalování fosilních paliv (vaření nebo topení, hoření cigarety).

Člověk jej uměle vyrábí a využívá jako surovinu pro výrobu řady produktů, zejména různých pryskyřic (bakelit, lepidla, tmely), dřevotřísky, překližky, izolací, textilií (oděvy, lůžkoviny, matrace, koberce…), textilních hraček, dezinfekčních prostředků (formalín – 40% roztok formaldehydu) atd.

Za normálních podmínek se jedná o bezbarvý plyn se štiplavým zápachem již při malých koncentracích, dobře rozpustný ve vodě, toxický a je podezřelý z karcinogenity. Je považován za nejnebezpečnější škodlivinu v textilu, ale také v interiérech bytů.

A nyní zpět k potravinám! Člověk se přirozeně bojí nejvíce škodlivin, které by se mohly vyskytnout v jeho potravě, protože tu přijímá přímo dovnitř organizmu. Jak jsme si ukázali na příkladu formaldehydu, je také potenciálně škodlivé to, co člověk přijímá dýcháním nebo vstřebáváním kůží. Mohou to být látky toxické, jejichž účinky se nemusejí bezprostředně projevit ani podrážděním kůže nebo alergií. To však průměrný spotřebitel neví a může tedy důvěřovat, i když objektivně rizika existují.

III. část - Důvěryhodnost informací a institucí

Jak je v průzkumech zveřejňovaných v Eurobarometru zvykem, jsou respondenti dotazováni na mínění o důvěryhodnosti informačních zdrojů a hodnocení významu a efektivity činnosti příslušných evropských a státních institucí a vlád.

V rámci studie Eurobarometr 534 o potravinách vykázal průzkum důvěryhodnosti různých informačních zdrojů, že nejvyšší stupeň důvěry požívají zdravotnické profese a osobní kontakty. Lékaři a zdravotníci (celkem 84%), rodina a přátelé (82%), za nimi jsou v důvěryhodnosti spotřebitelské organizace (76%), vědci (73%) a skupiny ochránců životního prostředí (71%). Teprve potom následovaly v tabulce důvěryhodnosti národní a evropské instituce odpovědné za bezpečnost potravin (jako je EFSA), informace od zemědělců, nebo medií (TV, rozhlas, tisk). Velmi málo důvěry získaly národní vlády, informace z internetu a nejméně důvěryhodné jsou podle respondentů informace od výrobců potravin a obchodních řetězců.

Průzkum, který se zaměřil na to, jak Evropané chápou roli a efektivitu odpovědných státních institucí, měl následující výsledky:

Většina Evropanů je přesvědčena, že veřejné instituce v EU sice odevzdávají dobrou práci v zájmu ochrany před specifickými riziky z potravin, jako jsou zvířecí infekce nebo bakteriální kontaminace, ale zároveň si myslí, že by měly zlepšit své působení zejména na snížení potenciálních rizik z chemických látek a nových technologií při výrobě potravin.

Celkem 80% respondentů se vyjádřilo, že veřejné instituce Evropské unie by měly dělat více, aby zaručily potraviny zdravé a také by měly více informovat lidi o zdravé výživě a zdravém životním stylu. Tento názor byl shodný ve všech zemích EU.

Podle výsledků Eurobarometeru 314 o chemických látkách ve spotřebním zboží více než polovina Evropanů důvěřuje spotřebitelským organizacím (54%), následovali vědci a výzkumníci, přátelé, rodina. Odpovědné státní instituce získaly jen 20% důvěry a nevládní organizace jen 17%. To, co šokovalo, je velmi nízká důvěra v odpovědné orgány Evropské unie (13%), protože méně důvěry už získal jenom průmysl (9%).

Na otázku: „Dělá průmysl vše proto, aby prezentoval spotřebiteli potenciální zdravotní rizika z chemických látek ve výrobku jasně a precizně?“ odpověděli Evropané v průměru kladně jen ve 27%. Češi kupodivu projevili ze všech zemí největší důvěru ve výrobce a jejich snahu upozornit spotřebitele na případná zdravotní nebezpečí (36%).

A jaké si udělala závěry Evropská komise z průzkumu Eurobarometr 314?

Z toho podle EK vyplývá, že je nutné vzdělávání a informování občanů o problému.

IV. část - Diskutabilnost výsledků průzkumů veřejného mínění

Průzkum veřejného mínění je politická záležitost. Každý veřejný průzkum je významně ovlivněn zadáním; do určité míry proto výsledek může být zadavatelem ovlivňován. Je možné zpochybnit pokládané otázky, např. předložený seznam nebezpečných látek. Ten může ovlivnit spotřebitele tak, že se bojí třeba i toho, co není významně rizikové a oni to neznají nebo se naopak neobávají toho, co může být více nebezpečné, ale v seznamu není.

Také otázka, která uvádí zároveň pesticidy a herbicidy je fakticky odborně špatná, protože herbicidy (přípravky proti plevelům) patří do široké skupiny pesticidů (insekticidy proti hmyzu, fungicidy proti houbovým chorobám a další např. proti hlodavcům, mikroorganizmům, řasám, rybám, hlemýžďům atd.).

V závěrech dokumentů se nic neříká o tom, jestli se Evropané bojí oprávněně toho, co uvádějí na prvních místech rizikovosti. Jestli třeba Řekové, kteří se chovají až hystericky a vidí nebezpečí všude, jsou pravdě blíž než obyvatelé severských zemí, kteří vnímají rizikovost chemických látek v potravinách nebo spotřebním zboží nejméně. Jestli je to výsledek propagandy v médiích nebo informace vládních činitelů a institucí, jestli je to vizitka toho, jak se o vzdělávání svých občanů tenkterý stát, stará.

Zajímavý, resp. protichůdný je výsledek srovnání důvěry lidí v informační zdroje u potravin oproti spotřebnímu zboží. Pokud jde o chemii v potravinách, věří lidé nejvíce lékařům, rodině a kamarádům, přibližně uprostřed jsou média a nejméně se věří výrobcům a obchodním řetězcům. Takže informace na obalech, složení atd., které poskytují výrobci, jsou de facto podle veřejného mínění u potravin nehodnověrné.

Naopak je tomu u spotřebního zboží. Informace uváděné na obalech jsou na prvním místě důvěry Evropanů, pak je TV, brožury, internet a další.

V. část - Zajišťování bezpečnosti potravin v rámci EU

To, co mají výsledky obou průzkumů společné, je skutečnost, že důvěryhodnost Evropských a státních institucí je velmi nízká. Evropská komise z toho vyvozuje nutnost více a lépe se svým obyvatelstvem otázky rizik komunikovat. Je to opět závěr obecný, jakých bylo učiněno v řadě problémů mnoho, a který neříká, co vlastně je třeba lidem vysvětlovat a jakými metodami a prostředky.

V záležitosti potravin si Evropané “řekli“, že chtějí vědět víc o zdravé výživě a životním stylu. Kampaně proti tloustnutí a proti kouření jsou v chodu. Strach z BSE, ptačí a prasečí chřipky ustoupil, protože se delší dobu neobjevila žádná aféra. Zato s námi v lednu hýbal strach z vepřového a z vajec kontaminovaných dioxiny.

Jak jsme již uvedli, v roce 2002 se Evropa dohodla na vytvoření Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Bylo to po aférách s BSE (nemocí šílených krav). V souvislosti s jednotným trhem EU, s volným pohybem zboží a s nutností společně chránit evropský trh před nebezpečnými potravinami a krmivy, byl vybudován také Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva - RASFF. Je jedním z několika varovných systémů, které jsou zavedeny nejen v Evropě, ale i ve světě.

V každém členském státě existuje jedno národní kontaktní místo, prostřednictvím kterého probíhá rychlé předávání informací jak na evropské úrovni, tak i na úrovni národní. Systém RASFF pracuje formou vzájemně propojené sítě, v jednom okamžiku jsou informovány všechny členské státy EU o výskytu nebezpečného výrobku na evropském trhu. Hlavním účelem systému je rychlé stažení nebezpečného výrobku z trhu v případě, že byl již na trh uveden, anebo zabránění jeho uvedení na trh.

Národní kontaktní místo v České republice bylo zřízeno při Státní zemědělské a potravinářské inspekci.
Systém RASFF by měl být účinným nástrojem, který slouží k ochraně spotřebitele a poskytuje kompetentním dozorovým orgánům informace důležité pro rychlé zakročení na trhu. Fungování systému je údajně v členských státech pravidelně kontrolováno a posuzováno i ze strany Evropské komise.

Německý dioxinový skandál v začátku ledna 2011 prokázal, že Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva, RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed), je těžkopádný. Je to další příklad, jak unijní mechanizmus nefunguje tak, jak by měl ani na evropské, ani na vnitrostátní úrovni.

SHRNUTÍ

Při studiu výsledků jednotlivých průzkumů je možné se dozvědět, že občané Evropské unie se obávají chemických látek v potravinách i ve spotřebním zboží, což je pochopitelné, ale převažující názory v jednotlivých zemích jsou často velmi rozdílné.

V Česku jsme se v tabulkách umístili většinou kolem průměrných hodnot. Nejsme ustrašení, ani příliš důvěřiví. Dá se říci, že u nás existuje přijatelná informovanost spotřebitele, který ve své většině nepodléhá propagandě, ale který se o kvalitu potravin a jejich bezpečnost zajímá. Občanů, kteří neuměli odpovědět na kladené otázky, bylo minimálně.

Průzkum mínění o bezpečnosti potravin prokázal, že vzrůstá procento občanů EU, kteří se obávají chemických látek v potravinách. Na tomto základě měly Evropská komise, EFSA, RASFF, státní orgány a evropské vlády v roce 2010 přijmout opatření. Místo toho došlo počátkem roku 2011 k „dioxinové aféře“, protože v Německu porušili bezpečnost ve výrobě krmiv a v některých potravinách živočišného původu se objevily dioxiny. Příslušné byrokratické úřady zklamaly. Tento skandál nutně povede k dalším obavám spotřebitelů o své zdraví a k další nedůvěře v evropské a státní instituce.

Za stěžejní je považována potřeba a snaha informovat občany EU o rizicích, která mohou vyplývat z potravin, se spotřebiteli komunikovat, najít vhodné a účinné metody a prostředky komunikace. Tyto závěry byly přijaty zpracovateli studií např. i v případě průzkumu Eurobarometru o biotechnologiích nebo o nanotechnologiích.

ZÁVĚREČNÉ KONSTATOVÁNÍ

Brusel se snaží o komunikaci s veřejností a tak zkouší metodu „dotazování lidu“. Zatím nejde o rizika v potravinách nebo chemické látky ve spotřebním zboží. Evropská komise žádá o vyjádření k financování výzkumu a inovací a pořádá k tomu veřejnou diskusi za využití společenských médií, včetně internetové stránky určené ke konzultacím (http:// ec.europa.eu/research/innovationunion). Konzultace budou ukončeny 20. května 2011. Do jaké míry bude tato snaha o vzájemnou informovanost zúčastněných stran efektivní, ukáže až budoucnost.

Použité informační zdroje:

Zpracovala:
Ing. Helena Štěpánková, Sdružení Biotrin, Pracovní skupina „Potraviny a spotřebitel“ při České technologické platformě pro potraviny