S EU do středověku
Zobrazit další navigaci
Celý web BIOTRIN
2007-03-22
Polovina tohoto příspěvku vyšla v Hospodářských novinách 14. března, druhá padla za oběť fotografii jakési trávy.

Je jistě řada příčin, proč EU zaostává za USA. V biologických vědách je to evropské zákonodárství založené na víře v zlého ducha. Tím je přenos genů metodou genového inženýrství, to, co věda označuje jako transgenosi. Zatímco tato přesná a relativně nejtransparentnější metoda selekce je pronásledovaná metodami, za které by se nemusela stydět ani inkvizice nového Formanova filmu, zcela neprůhledná a daleko rizikovější metoda selekce ozařováním je mimo pozornost.

Nejlepším příkladem je sója s přidaným genem a také enzymem půdní bakterie. Půdních bakterií povoluje zdravotnická norma sto tisíc v gramu potravin, takže denně jich sníme přes miliardu. Bakteriální gen - nic nového pro naše tělo. Transgenní sója není ošetřována herbicidy s dlouhou životností. Tedy je zdravější. Vypěstovalo se jí a snědlo lidmi a domácími zvířaty během uplynulých deseti let kolem 750 milionů tun, což je v přepočtu 12 kg na každou lidskou bytost na Zemi. Nikdy nebyly pozorovány zdravotní problémy vinou metody selekce. Avšak podle zákonů EU, kterých se musíme držet, je v ní zlý duch, a to i v oleji, který nemá žádné bílkoviny ani nukleové kyseliny. Zlý duch je i v několikrát předestilované slivovici, pokud by byla vyrobena ze švestky necitlivé díky přenesení genu na virus šarky. Zlý duch nejde ničím odstranit. U inkvizice by snad pomohlo pokání. U EU nikoli.

Na pronásledování a zjišťování zlého ducha utrácíme miliony eur. Když to nejde – například v onom alkoholu – nahrazujeme ho důkladnou byrokracií. To vše prý „k ochraně zdraví Evropanů a naší přírody“. Tak rozhodli bruselští vládci. Omlouvají se, že jen „demokraticky“ plní přání občanů. Jak to je?

Přes dvacet let se v Evropě vede intenzivní finančně i úředně podporovaná kampaň s cílem vzbudit strach před selekcí metodou přenosu genů. Prý „neznáme dlouhodobé důsledky“. Ve stejné době se do používání dalo přes 2000 rostlin mutovaný pomocí ozáření. Rentgenem nebo kobaltem. Hodně z nich bylo okrasných, ale také mnoho plodin, které denně kupujeme a jíme, jsou radiační mutanty, aniž o tom máme tušení. Na rozdíl od přenosu genů, kde přesně víme, co nového v plodině je (obvykle jeden nový přirozený gen z jiného organismu na 20 až 30 tisíc původních), u radiačních mutant se mění několik genů na nepřirozenou formu a podle něj vznikají nové nepřirozené bílkoviny. To bruselské vládce nevzrušuje. Taková plodina přichází nepozorovaně na náš stůl po asi třech letech agronomických testů (nikoli zdravotních!). Nikdo nehovoří o „neznámých dlouhodobých účincích“. Netestují se ani krátkodobé.

Z hlediska skutečného zdravotního rizika nemá kampaň proti transgenosi důvod. Proč tedy? Plodiny s přeneseným genem jsou levnější a pěstují se hlavně na americkém kontinentu (nyní i v Číně). V roce 2006 je pěstovalo na více než 100 milionech hektarů (plocha Španělska a Francie) přes 10 milionů zemědělců z 11 zemí průmyslových a stejného počtu počítaných k rozvojovým. Tyto země zahrnují přes polovinu lidské populace, která to, co vypěstovala i jedla. Dovoz od nich by však ohrozil evropské zemědělce. Když se jejich „kontaminovaných“ plodin lidé budou bát, nebudou je kupovat, dají přednost dražším evropským potravinám „bez genů“. Že je to nesmysl, že každá rostlina má desetitisíce genů? Nesmysl to je, ale v roce 2005 mu věřilo 41% Evropanů a ještě větší hlouposti, že sníme-li ovoce vyšlechtěné přenesením genu, změní se naše dědičnost, věřilo 54% našich evropských spoluobčanů. Záviděníhodný výsledek propagandy, pevná antiimportní bariéra.

Rozumný vládce by ustrnul nad pověrami zmatených poddaných a sáhl do měšce, aby zlepšil jejich informovanost. Ne tak vládce bruselský. Ten sáhne do měšce, aby pomocí zákonů „demokraticky“ podřídil pravidla výzkumu, technologie a zemědělství pověrám. Vždyť za nimi stojí většina! Podřídí jim i plán výzkumu a s velkou slávou zadá výzkumný projekt (za několik milionů eur), který by třeba našel nějaký důkaz, že na těch pověrách něco je (viz projekt sledování dlouhodobých alergií způsobených trasgenními potravinami).

Je přirozené, že výzkum firem v této oblasti z Evropy odchází a s ním i mladí vědci i firemní kapitál. Kdo by zkoumal něco, co mu EU stejně odmítne zkoušet a realizovat. Sedlák by rád použil osivo, které by snížilo jeho náklady, ušetřilo práci, chemii a pohonné hmoty. Třeba by pak dokázal zámořskému dovozu konkurovat. Ale úřady nepovolí, když ano, tak za cenu byrokracie a vystrašený zákazník stejně nekoupí. Pak se divme, že kulháme za USA.

Jaroslav Drobník

Reminder to content type on to