Modifikovaných plodin opět více
Zobrazit další navigaci
Celý web BIOTRIN
2007-04-23
19.3.2007 Zemědělec str. 21 Rostlinná výroba.

Každý rok vypracovává ISAAA (International Service for the Acquisition of Agri-Biotech Applications) přehled o světové výměře, na které se pěstovaly plodiny vyšlechtěné přenosem genů (GMP). V loňském roce narostla jimi osetá plocha o třináct procent proti předchozímu roku, takže dosáhla 102 miliony hektarů.

Dynamikou nárůstu je zavádění transgenních plodin nejrychleji rostoucí zemědělskou technologií. A to navzdory tomu, že těžiště je stále v první generaci, kde jde převážně o plodiny se dvěma základními vlastnostmi zajímavými pouze pro pěstitele - tolerancí k herbicidům a toxicitou pro hmyzí škůdce.

Rozvojové země vedou

Důležité je rozdělení oblastí, kde ploch přibývá. Na grafu je uveden meziroční nárůst v milionech hektarů v průmyslových a rozvojových zemích. Zajímavý je prudký pokles v průmyslových zemích po roce 1999, který vyvolala evropská legislativa nařízením (EC) 1139/98 z května 1998, o značení potravin z GMP. Vzhledem k deset let trvající zastrašovací kampani způsobilo značení potravin podstatný pokles poptávky v Evropě a následné obavy producentů o export. V rozvojových zemích naopak nárůst prvně překročil průmyslové země, protože v této části světa nehrály roli obavy o export do Evropy, ale šlo o uspokojení vlastních potřeb. Od roku 2003 je přírůstek pravidelně větší v rozvojových zemích. To je významný přínos k projektu snížení rozsahu chudoby o polovinu k roku 2015.

Graf 1

Roční přírůstek plochy transgenních plodin v milionech ha
v průmyslových a rozvojových zemích

Stejně povzbudivé je rozložení velikosti farem využívajících GMP. V roce 2006 je pěstovalo přes deset milionů zemědělců z jedenácti průmyslových zemí a stejný počet se týkal i zemí považovaných za rozvojové. Tyto země zahrnují přes polovinu lidské populace. Malí zemědělci činili z uvedeného množství 9,3 milionu, a to 6,8 milionu v Číně, 2,3 milionu v Indii, sto tisíc na Filipínách a tisíce v Jižní Africe. Největší dynamiky v rozvojových zemích a největšího meziročního nárůstu dosáhla Indie, která poprvé předstihla Čínu ve výměře transgenního bavlníku. Těsně za Indií následuje s největším přírůstkem Jižní Afrika.

Ktradičním plodinám - sója, kukuřice, bavlník, řepka, minoritně dýně a papaja, přibyla v roce 2005 rýže (Irán) a v loňském roce vojtěška (USA, Austrálie). S novou vlastní virus-rezistentní papajou přišla Čína. Přehled o složení hlavních plodin uvádí tabulka 1.

Tabulka 1

Hlavní transgenní plodiny v milionech ha v letech 2005 – 2006 a podíl transgenní odrůdy na celkovém trhu dané plodiny v roce 2006

 SÓJAKUKUŘICEBAVLNÍKŘEPKA
Plocha 200554,421.28.84.6
Plocha 200658.625.213.44.8
Podíl komodity 200664%17%38%-

Bavlník jako potravina

V posuzování druhového složení je nutné přihlédnout k významnému vědeckému pokroku v případě bavlníku. S jeho jedovatými semeny se dosud nakládalo jako s odpadem, i když obsahují kvalitní tuky a bílkoviny. Vyřazení příslušného genu, který v nich řídí syntézu gossypolu, umožnilo využívat semena jako potravinu. Zavedení této modifikace by znamenalo 44 milionů tun kvalitní suroviny pro toto využití. Jelikož jsou významnými producenty bavlny Indie a Čína, je tento objev velkým přínosem pro výživu.

Nárůst transgenní sóji na 64 % celkové světové produkce této luštěniny má zase ekonomický dopad. Tím, že se podíl netransgenní sóji dále snížil na třetinu nabídky, stoupla její cena. Průmysl, který by chtěl používat pouze netransgenní, bude muset promítnout tento nárůst do finálních produktů (potravin). Právě sója dokazuje nesmyslnost evropských regulací. Za posledních deset let lidé a domácí zvířata zkonzumovali kolem 750 milionů tun transgenní sóji. To je průměrně 120 kg na každou lidskou bytost na Zemi. Přitom se nikde neprojevil žádný nepříznivý účinek vinou genetické modifikace. Přesto Evropská unie utrácí nemalé prostředky (a my v důsledku toho také) na její detekci v potravinách (a překročení 0,9% limitu) a prohlašuje, že tím chrání spotřebitele.

V případě řepky je situace málo přehledná. Za prvé se údaje týkají pouze jarní řepky. Za druhé se v Kanadě pěstuje řepka tolerantní k herbicidu získaná radiační mutagenezí. Za třetí její celkové plochy prudce stoupají vzhledem k výrobě bionafty.

Na špici USA a Japonsko

Hlavní modifikace zastoupené v plodinách a v jednotlivých letech uvádí tabulka 2. Zahrnují převážně snášenlivost k neselektivním herbicidům, toxicitu pro hmyzí škůdce a pouze v malé míře jsou zastoupeny odolnosti vůči rostlinným virům. Velmi se rozšířila kombinace dvou až tří těchto vlastností (kukuřice). Je to proto, že kukuřici napadá jak zavíječ (Ostrinia), tak bázlivec (Diabrotica) a proti každému působí jiný toxický peptid a je tedy nezbytné vnést jiný gen.

Tabulka 2

Zastoupení přenesených vlastností na transgenní plodiny v milionech ha
HT – tolerance na herbicid, Bt – toxicita pro hmyzí škůdce

 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
HT 19.828.132.740.644.249.758.663.769.9
Bt 7.78.98.37.810.112.215.616.219.0
HT+Bt0.32.93.24.24.45.86.810.113.1

V počtu schválených transgenních odrůd vedou USA (77), o jednu méně jsou následované Japonskem, pak přichází Kanada, Korea, Austrálie a další. EU s 27 odrůdami, včetně karafiátů, cikorky a tabáku, je značně pozadu, zejména proto, že se komerčně pěstuje pouze kukuřice rezistentní proti zavíječi, a to jen v šesti zemích.

Trh transgenních plodin přesáhl pětinu trhu osiv. Ekonomický přínos pro farmáře není za rok 2006 ještě zhodnocen, pro předchozí činil 5,6 miliardy USD. Významný je přínos pro životní prostředí. Za dekádu od roku 1996 se ušetřilo přes 220 tisíc tun aktivní substance pesticidů a jen za rok 2005 se nevypustilo 980 tisíc tun kysličníku uhličitého.

V roce 2006 došlo k zajímavému obratu. Zatímco ještě před několika lety se nepotravinářské zemědělství považovalo za výhodnou cestu, jak řešit nadbytek potravin například v Evropě, současný velký tlak na alternativní pohonné látky začíná vzbuzovat obavy, aby nebyla omezena produkce potravin a poškozeno životní prostředí. Přesměrování kukuřice do průmyslu zvedlo v USA nejen její plochu, ale i cenu. Podobná situace je v Brazílii s cukrovou třtinou. V tomto využití plodin stojí před biotechnologií dvojí úloha: vyvinout rostliny speciálně výhodné pro produkci biopaliv a zvýšit čistý energetický výtěžek celého procesu. V současné době se mnohdy skoro veškerá získaná energie spotřebuje na vypěstování, sklizeň, dopravu a zpracování plodiny.

UNEP (Organizace OSN pro ochranu prostředí) však varovala, že honba za biopalivy by mohla přinést katastrofu v podobě odlesňování a zřizování plantáží speciálně pro rostliny pěstované za tímto účelem. Opět se ukazuje, že opatření tohoto typu - stejně jako hodnocení rizik a přínosů GMP - musí vycházet z racionálních úvah a nikoli z ideologických motivů.

Jaroslav Drobník

Reminder to content type on to